Než začnete s instalací, vytvořte si zálohu souborů, které máte na disku, při instalaci by mohlo dojít ke ztrátě vašich dat. Instalační programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená lety používáni, ale chyba by se vám mohla zle vymstít. I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné práce.
I když budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Zvlášť v případě, že se chystáte přerozdělit systémový disk, se vám může přihodit, že bude nutné obnovit zavádění tohoto systému nebo dokonce nová instalace operačního systému, jako je to v případě počítačů Macintosh.
Kromě tohoto dokumentu budete potřebovat manuálovou stránku cfdisk, manuálovou stránku fdisk, Úvod do
programu dselect a Linux Hardware
Compatibility HOWTO.
Pokud váš Linux bude trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě tyto informace:
Jestliže budete do sítě připojeni jen přes PPP nebo podobné vytáčené připojení, nejspíš neinstalujete základní systém síťově. K nastavení síťového připojení se můžete vrátit, až budete mít instalaci hotovou. Návod je dále v textu Nastavení PPP, Oddíl 7.26.
Někdy je třeba před instalací počítač ''poladit''. Jsou tím nechvalně známé především počítače řady x86, nastavení hardwaru na jiných platformách bývá mnohem jednodušší.
V této části se popisuje nastavení hardwaru nutné před vlastní instalací. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení ''firmware'' systému. ''Firmware'' je nejnižší úroveň softwaru, který zařízení v počítači používají, rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí.
BIOS zabezpečuje základní funkce nutné pro zavedení operačního systému. Váš počítač patrně umožňuje vyvolání menu, ze kterého lze BIOS nastavit. Před instalací si ověřte, že máte BIOS správně nakonfigurován, vynechání tohoto kroku se může projevit pády systému nebo vám Debian nemusí jít vůbec nainstalovat.
Následující řádky jsou převzaty z PC
Hardware FAQ z odpovědi na otázku, jak vyvolat menu systému BIOS.
Podoba menu není jednotná, záleží, kdo je autorem softwaru BIOSu.
[From: burnesa@cat.com (Shaun Burnet)]
[From: mike@pencom.com (Mike Heath)] Některé počítače řady 386 menu systému
BIOS nemají. Vyžadují zvláštní program, kterým nastavíte CMOS. Pokud tento
program pro váš počítač nemáte, můžete vyzkoušet některý ze seznamu na ftp://ftp.simtelnet.net/pub/simtelnet/msdos/.
Systémy BIOS většinou umožňují výběr média, ze kterého bude zaveden operační systém. Nastavte bootovací pořadí A: (první disketová jednotka), CD-ROM (pravděpodobné označení D: nebo E:) a nakonec C: pro první pevný disk. Tím umožníte natažení operačního systému buď z diskety nebo z CD, ze kterých se Debian instaluje nejčastěji.
Pokud máte novější SCSI řadič a máte k němu připojenou CD mechaniku, z největší pravděpodobností z ní budete moci nastartovat. Jediné, co musíte udělat, je povolit bootování z CD-ROM ve SCSI-BIOS vašeho řadiče. Dále máte možnost nastartovat z diskety, což se nastavuje v BIOSu počítače.
Pokud nelze startovat systém přímo z CD-ROM, nezoufejte, k započetí instalace
jednoduše spusťte z DOSu E:\boot\boot.bat, kde E: zastupuje
jednotku s CD-ROM. Podrobnosti najdete v Instalace z CD-ROMu, Oddíl 6.4.
Diskety nebudete potřebovat ani v případě instalace ze souborového systému FAT (DOS). Zavedení systému z DOSové oblasti, Oddíl 6.3.1 přináší podrobnosti k této metodě.
Pokud máte v počítači nastavení obou druhů paměti, nastavte co nejvíce ve prospěch extended, kterou Linux využívá.
Znemožněte v BIOSu varování o výskytu virů. Máte-li speciální desku s antivirovou ochranou, deaktivujte ji nebo desku z počítače odstraňte. Její funkce není slučitelná s během systému GNU/Linux. Díky přístupovým právům k souborům, chráněné paměti jádra, o virech v Linuxu skoro neuslyšíte. [3]
Váš motherboard zřejmě umožňuje volbu shadow RAM nebo nastavení typu ''BIOS caching'', ''Video BIOS Shadow'', ''C800-CBFF Shadow''. Deaktivujte tato nastavení. Shadow RAM zrychluje přístup do ROM pamětí na motherboardu a některých řadičích. Linux místo této optimalizace používá vlastní 32-bitový přístup a poskytuje tuto paměť programům jako běžnou paměť. Při ponechání volby shadow RAM může dojít ke konfliktu při přístupu k zařízením.
Nastavte úsporný režim na volbu APM. Nepovolte možnosti doze, standby, suspend, nap a sleep a rovněž časování pro uspání disku. Linux dokáže uvést počítač do úsporného stavu bez služeb BIOSu. Z jádra na disketách určených pro instalaci byl ovladač pro APM vyjmut, po úspěšné instalaci Debian/Linuxu si můžete podle Kompilace nového jádra, Oddíl 8.5 vytvořit vlastní verzi jádra operačního systému, které bude provádět APM, stejně jako další funkce.
Systémy s volbou rychlosti běhu CPU nastavte na vyšší rychlost, pokud BIOS dokáže vypnout softwarové přepínání rychlosti procesoru, učiňte tak. Na určitých systémech může při detekci zařízení dojít ke konfliktu se softwarovým řízením taktu procesoru.
Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než určenou
frekvenci (např. 90MHz na 100MHz). Správná funkce počítače pak může být
závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i poškození systému.
Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný systém přes rok
bezchybně a pak začalo docházet k ukončení běhu kompilátoru gcc
chybou unexpected signal při kompilaci jádra. Nastavení rychlosti CPU na
nominální hodnotu tyto problémy odstranilo.
Kompilátor gcc často jako první poukáže na problémy s pamětí (nebo
na jiné hardwarové problémy způsobující nepředvídatelnou modifikaci dat), neboť
vytváří velké datové struktury, které opakovaně prochází. Chyba v uložení dat
způsobí vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na neexistující adresu.
Symptomem je pak ukončení překladu chybou unexpected signal (neočekávaný
signál).
Kvalitní motherboardy podporují paritní RAM a jsou schopny upozornit na jednobitovou chybu v RAM. Bohužel nedokáží chybná data opravit a obyčejně dojde k okamžitému pádu systému. Stejně je ale lepší vědět, že k takové situaci dochází, než riskovat poškození dat. Z tohoto důvodu jsou nejlepší systémy vybaveny motherboardy podporujícími paritní a pravou paritní paměť. Více k tomuto tématu Paritní paměť, Oddíl 2.5.3.
Pokud máte skutečně paritní paměťové moduly a motherboard, který je podporuje, povolte v systému BIOS nastavení, která způsobí zastavení při chybě paritní paměti.
Mnozí majitelé procesorů Cyrix byli donuceni vypnout cache na dobu instalace Linuxu z důvodů chyb při čtení disket. Jestliže budete muset přistoupit ke stejnému opatření, nezapomeňte po úspěšné instalaci povolit používání cache, systém běží bez cache výrazně pomaleji.
Nejedná se asi o chybu procesoru a bylo by možné v Linuxu zjednat nápravu. Po přechodu z 16 do 32 bitového režimu patrně přestane být platný obsah cache.
Najdete-li v menu BIOS položku ''15-16 MB Memory Hole'', prosím, zakažte tuto funkci. Linux bude využívat celých 16 MB, pokud je máte.
Motherboard Intel Endeavor má volbu ''LFB'' neboli ''Linear Frame Buffer'' obsahující dvě položky ''Disabled'' a ''1 Megabyte''. Nastavte jí na ''1 Megabyte''. Při druhé alternativě nešlo správně načíst instalační disketu a systém se zhroutil. V době přípravy tohoto dokumentu nebylo zřejmé, co je příčina, instalace byla prostě možná jen s tímto nastavením.
Mimo nastavení v systému BIOS je někdy třeba změnit konfiguraci vlastních zařízení. K některým kartám jsou k dispozici programy na jejich konfiguraci, u jiných se provádí změny přímo na kartě propojkami. Není možné zde uvést úplný popis pro každé zařízení, cílem tohoto návodu je dát alespoň pár užitečných tipů.
Pokud některé ze zařízení poskytuje ''mapování paměti'', mělo by se odehrávat v oblasti od 0xA0000 do 0xFFFFF (tzn. od 640 kB do 1 MB) nebo alespoň 1 MB nad celkovou pamětí vašeho systému.
Linux nedokáže vždy správně určit dostupnou paměť v systému. Podívejte se do sekce Parametry při bootování, Oddíl 6.1.