Tato část obsahuje informace o hardwarových požadavcích distribuce. Najdete zde také odkazy na další informace o zařízeních podporovaných Linuxem.
Debian neklade na hardware jiná omezení než ta, která jsou dána jádrem Linuxu a
programy GNU. Tedy na libovolné počítačové architektuře, na kterou bylo
přeneseno jádro Linuxu, knihovna libc, překladač gcc atd., a pro
kterou existuje port Debianu, můžete nainstalovat Debian.
Existují nicméně omezení, jaká zařízení jsou podporována v naší sadě zaváděcích disket. Některé z platform, na kterých Linux funguje, nejsou přímo podporovány našimi zaváděcími disky. Pokud nastane tato situace, můžete si připravit vlastní disketu (viz Náhrada jádra na Rescue Floppy, Oddíl 9.3) nebo vyzkoušet síťovou instalaci.
Nebudeme se snažit popsat všechny podporované konfigurace pro architekturu Intel x86, zaměříme se na obecné informace a uvedeme odkazy na doplňujíci dokumentaci.
Debian 2.2 podporuje šest počítačových architekturur: Intel x86, počítače na bázi procesorů Motorola 680x0 jako Atari, Amiga a Macintosh, dále počítače s procesory DEC Alpha, Sun SPARC, ARM a StrongARM a některé IBM/Motorola PowerPC (CHRP, PowerMac a PReP). Odkazujeme se k nim postupně jako i386, m68k, alpha, sparc, arm a powerpc.
Tato verze dokumentu se zabývá instalací na architektuře i386. Pro
ostatní architektury jsou návody na stránkách Debian-Ports.
Úplnou informaci o podporovaných zařízeních naleznete v Linux Hardware
Compatibility HOWTO. Tato kapitola nastiňuje základní nároky.
Téměř všechny procesory řady x86 jsou podporovány, včetně procesorů AMD a Cyrix. Podporovány jsou i nové procesory Athlon, K6-2 a K6-3. Linux neběží na procesorech 286 a nižších.
Systémová sběrnice je částí motherboardu, umožňuje procesoru komunikaci s perifériemi jako jsou například datová média. Váš počítač musí být vybaven sběrnicí ISA, EISA, PCI, MCA (Microchannel Architecture - tu mají počítače IBM PS/2) nebo VESA Local Bus (VLB, někdy také označované VL bus).
Pro výstup v textovém režimu potřebujete grafickou kartu kompatibilní se standardem VGA, což dnes téměř každá grafická karta splňuje. Historické grafické karty kompatibilní s CGA, MDA nebo HGA jsou rovněž postačující, pokud neplánujete využití systému X11. Pozn. během instalace se grafický systém X11 nepoužívá.
Podpora grafických karet v grafickém režimu závisí, zda pro kartu existuje
ovladač pro systém X11 od XFree86. Novější video sloty AGP jsou úprava normy
PCI a většina karet AGP s XFree86 funguje. Podrobnosti o podporovaných
grafických kartách, sběrnicích, monitorech a ukazovacích zařízeních naleznete
na http://www.xfree86.org/.
Debian 2.2 je dodáván s verzí 3.3.6 ovladačů pro systém X11.
Instalovat můžete i na notebook. Notebooky mají často nestandardní nebo
uzavřené hardwarové prvky. Na adrese Linux Laptop
pages zjistíte, zda na Vášem laptopu běží GNU/Linux.
Tato architektura umožňuje využití více procesorů - tzv. symetrický multiprocesing SMP. Standardní jádro v distribuci Debian 2.2 podporu SMP nezahrnuje. Může to pro Vás znamenat práci navíc, ale nemělo by to zabránit instalaci. Jádro bez podpory multiprocesingu funguje i na systému s více procesory, systém bude využívat pouze jeden procesor.
Pro využití více než jednoho procesoru budete muset nahradit jádro operačního
systému. Postup je v Kompilace nového jádra, Oddíl
8.5. Pro jádro (kernel verze 2.2.19) podpory SMP docílíte odstraněním
komentáře na řádce s SMP = 1 v hlavním souboru Makefile ve
zdrojovém stromu. Budete-li jádro kompilovat na víceprocesorovém systému,
přečtěte si dokumentaci k přepínači -j v manuálu příkazu
make(1).
Instalaci Debianu lze provést z disket, CD, pevného disku nebo síťově. Během jedné instalace můžete kombinovat tyto metody, podrobněji to rozebírá Postupy při instalaci Debianu, Kapitola 5.
Instalace z disket je častá volba, i když nejméně pohodlná. Často je nutné provést první natažení systému z Rescue Floppy. Potřebujete pouze disketovou jednotku s kapacitou 1440 kB. K dispozici jsou rovněž zaváděcí diskety s kapacitou 1200 kB.
Některé architektury umožňují instalaci z CD. Na počítačích s možností natažení systému z CD mechaniky se lze při instalaci vyhnout použití disket. I v případě, že systém nejde zavést přímo z CD, můžete využít CD-ROM po prvotním zavedení systému z jiného média Instalace z CD-ROMu, Oddíl 6.4.
Využít můžete jak SCSI, tak IDE/ATAPI CD-ROM. Navíc jsou podporována i
nestandardní rozhraní jako Mitsumi a Matsushita. Může se Vám ale stát, že tyto
mechaniky budou vyžadovat zvláštní parametr při startu systému, abyste je
zprovoznili. Je rovněž nepravděpodobné, že by z těchto mechanik šlo rovnou
zavést operační systém. Linux CD-ROM
HOWTO obsahuje podrobné informace k používání CD mechanik v Linuxu.
Máte možnost instalovat z pevného disku. V případě, že na jiném oddílu na disku, než kam chcete Linux instalovat, je dostatek místa, jde jistě o dobrou volbu. Některé platformy mají programy, které spustí instalaci (např. z operačních systémů AmigaOS, TOS nebo MacOS).
Poslední eventualitou je síťová instalace, pro kterou se využívají protokoly HTTP a NFS. Diskless installation, using network booting and NFS-mounting of all local filesystems, is another option -- you'll probably need at least 16MB of RAM for this option. Po nainstalování základního systému budete mít možnost doinstalovat systém síťově (i v případě PPP) pomocí služeb FTP, HTTP a NFS.
Podrobnější popis a rady týkající se výběru vhodné metody instalace jsou v Postupy při instalaci Debianu, Kapitola 5. Dočtěte tuto část a ujistěte se, že zařízení, ze kterého se chystáte zavést systém a provést instalaci, jsou podporována v instalaci Debianu.
Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby fungovaly na co nejširší škále počítačů. Takto připravené jádro je zbytečně velké pro běžné použití, Podívejte se na návod Kompilace nového jádra, Oddíl 8.5, jak si připravit vlastní jádro. Podpora mnoha zařízení na instalačních discích je žádoucí pro snadnou instalaci na libovolném systému.
Instalační systém Debianu obsluhuje disketové jednotky, disky IDE, disketové jednotky IDE, disky IDE na paralelním portu, řadiče a jednotky SCSI. Pracuje se souborovými systémy MINIX, FAT, FAT s rozšířením Win-32 (VFAT) a dalšími. Upozorňujeme Vás, že filesystém NTFS není podporován, podporu můžete dodat později podle Kompilace nového jádra, Oddíl 8.5.
Než abychom se snažili vyjmenovat všechna podporovaná zařízení, omezíme se na hardware, který se při instalaci využít nedá.
Podporovány jsou disky emulující rozhraní ''AT''. Bývají označeny jako MFM,
RLL, IDE nebo ATA. Podpora starých 8 bitových řadičů používaných v počítačích
IBM XT je pouze v modulu do jádra. Jsou podporovány řadiče SCSI disků od
různých výrobců, podrobnosti jsou shromážděny v Linux Hardware
Compatibility HOWTO.
V jádře nejsou ovladače pro disky na rozhraní IDE SCSI a některé řadiče SCSI včetně
Instalaci lze provést s minimálně 12MB paměti a 64MB prostoru na disku. Pokud chcete nainstalovat standardní část distribuce se systémem X window System a vývojovým prostředím, budete potřebovat alespoň 300 MB, pro víceméně úplnou instalaci je třeba kolem 800 MB. Abyste nainstalovali naprosto všechny balíky, musíte mít asi 2 GB volného místa. Ve skutečnosti nainstalovat všechny balíky nemá smysl, neboť některé z nich nelze mít na systému zároveň.
V Linuxu můžete používat různé vybavení jako myš, tiskárnu, scanner, modem,
síťovou kartu, zařízení PCMCIA. Žádné z nich není nutné při instalaci. Tato
kapitola obsahuje seznam zařízení, které systém při instalaci neumí
obsluhovat, ačkoli obecně v Linuxu podporována být mohou. Znovu Vás odkazujeme
na Linux
Hardware Compatibility HOWTO, abyste zjistili, zda pro Vaše zařízení
ovladač pro Linux existuje.
Některé karty pro síťová rozhraní v instalačním systému podporu nemají, ale
můžete si připravit jádro, které je obsluhovat umí. Jedná se o karty pro
AX.25, dále 3Com EtherLink Plus (3c505) a EtherLink16 (3c507), NI5210, síťové
karty řady NE2100, NI6510 a NI16510 EtherBlaster, SEEQ 8005, Schneider &
Koch G16, Ansel Communications EISA 3200 a vestavěnou kartu Zenith Z-Note.
Rovněž nejsou podporovány síťové karty na sběrnici MCA, karty a protokol FDDI.
Neoficiální disky s podporou MCA najdete na Linux na MCA - zaváděcí
disky a Linux
na MCA - archív diskusních listů.
Z oblasti ISDN není v sadě zaváděcích disků zahrnuta podpora pro protokol D-channel německé sítě 1TR6 a karty Spellcaster BRI.
Instalační jádra také postrádají podporu zvukových karet. Vlastní jádro si můžete připravit podle návodu Kompilace nového jádra, Oddíl 8.5.
V současnosti někteří prodejci dodávají počítače s již nainstalovaným Debianem
případně jinou distribucí GNU/Linux. Patrně si za tuto výhodu trochu
připlatíte, ale zbavíte se starostí, poněvadž máte jistotu, že hardware
počítače je kompatibilní se systémem GNU/Linux. Budete-li nuceni zakoupit
počítač se systémem Windows, přečtěte si pozorně licenci, zda software můžete
odmítnout a budou Vám vráceny peníze. Více najdete na http://www.linuxmall.com/refund/.
Ať zakoupíte počítač s instalací Linuxu nebo bez ní, nebo již použitý počítač, je důležité se přesvědčit, že hardware je podporován jádrem operačního systému. Zkontrolujte, jestli jsou všechna zařízení v počítači uvedena ve výše zmíněných odkazech jako podporovaná. Při nákupu se netajte tím, že kupujete počítač, na kterém poběží Linux. Dejte přednost zboží, jehož výrobci Linux podporují.
Někteří výrobci hardwaru nám neposkytují informace potřebné k napsání ovladače pro Linux, případně požadují smlouvu o uchování těchto informací v tajnosti před třetí osobou, což znemožňuje uveřejnění zdrojového kódu pro takový ovladač. Jedná se například o zvukový systém (DSP) na laptopech IBM (někdy v kombinaci s modemem) montovaný v současnosti do počítačů ThinkPad nebo o osazení starší řady počítačů Macintosh.
Z důvodu nedostupnosti dokumentace pro ně neexistují ovladače pro Linux. Můžete výrobce požádat o uvolnění dokumentace, pokud se na něj obrátí více lidí, uvědomí si, že uživatelé Linuxu představují početnou skupinu zákazníků.
Znepokojivým trendem je rozšíření modemů a tiskáren určených pro Windows. Byly konstruovány speciálně pro používání s operačním systémem Microsoft Windows a nesou označení WinModem nebo Vyrobeno pro systémy s Windows. Obvykle tato zařízení postrádají vlastní procesor a jsou obsluhována ovladačem zaměstnávajícím hlavní procesor počítače. Díky této strategii je jejich výroba levnější, ale tato úspora se nemusí projevit v koncové ceně zařízení, které může být dokonce dražší než obdobné řešení s vloženým procesorem.
Doporučujeme vyvarovat se těchto zařízení "vyrobených pro Windows" z následujících důvodů. Za prvé jejich výrobci zpravidla neposkytují informace pro napsání ovladače pro Linux - obecně hardware i software pro tato zařízení je vlastnictvím výrobce a dokumentace není dostupná bez uzavření dohody o jejím nezveřejnění, pokud tedy vůbec dostupná je. Takový přístup k dokumentaci je neslučitelný s vytvořením volně šiřitelného ovladače, poněvadž jeho autor dává k dispozici zdrojový kód. Dalším důvodem je, že práci chybějícího vloženého procesoru musí odvádět operační systém často s real-time prioritou a na úkor běhu Vašich programů, když se věnuje obsluze těchto zařízení. Jelikož ve Windows se narozdíl od Linuxu běžně nespouští více souběžných procesů, výrobci těchto zařízení doufají, že si uživatelé nevšimnou, jakou zátěž klade jejich hardware na systém. Nicméně výkon libovolného víceúlohového operačního systému (i Windows 95 a NT) je degradován, když výrobce ošidí výkon periferií.
V tomto případě můžete pomoci pobídnout výrobce k uvolnění materiálů pro
naprogramování ovladače, nejlépe je ale vyhnout se hardwaru, který není uveden
jako funkční v Linux Hardware
Compatibility HOWTO.
Pod označením paritní paměť se prodávají i tzv. virtuálně paritní moduly SIMM. Moduly SIMM s virtuální paritou se dají často rozpoznat tak, že mají navíc pouze jeden čip, menší než zbývající čipy, namísto dalšího neparitního paměťového modulu. Paměti s virtuální paritou pracují obdobně jako neparitní paměť a nedokáží rozpoznat chybu v uložení jediného bitu narozdíl od skutečně paritních modulů SIMM na uzpůsobených motherboardech. Za virtuálně-paritní moduly SIMM nemá cenu platit víc než za neparitní, skutečně paritní moduly SIMM jsou dražší, neboť na každých 8 bitů je potřeba jeden navíc.
Pokud chcete podrobnější informaci o pamětech pro Intel x86, jakou paměť si
koupit, podívejte se na PC
Hardware FAQ.